4. Obecná metodolegie kriminalistické praktické činnosti, charakteristiky obecných poznávacích metod

Podstata a druhy metod krim. praktické činnosti:

nejdůležitějším pojmem je pojem METODA. Je to určitý postup, cesta, způsob s jehož pomocí člověk něco poznává nebo zhotoví. Metoda má složitou strukturu, sestavuje se z několika kroků, které za sebou následují v čase. Součástí metody jsou často i různé předměty, nástroje apod. včleněná do soustavy lidských aktů psychické i somatické povahy. Veškerá lidská činnost, však není nezbytně spjata s metodami. Část lidských aktivit probíhá chaoticky, náhodně. O metodě lze hovořit tehdy, když jednající subjekt si určí cíl, ale i cestu k němu vedoucí. Pro krim. činnost by mělo platit, že je předem promyšlená a připravená. Tvorba metod krim. praxe je možná proto, že tr. č.  i způsoby jejich odhalování se opakují, lze je zevšeobecnit a typizovat. Je-li aplikována vhodná metoda, stává se lidská činnost efektivnější a rychlejší. Největší uplatnění v krim. praxi mají metody lidského poznání. Krim. metody jsou určeny k poznávání stop a z toho také vyplývá pestrost metod, protože jsou určeny pro OČTŘ, znalce, odborníky apod. Metody užívané v krim. praxi dělíme do 3 skupin:

Obecně poznávací metody

·           jsou to ty, které se používají ve všech anebo alespoň většině oblastech lidské činnosti. Příkladem takových metod je pozorování, srovnávání, měření, popisování anebo také metody formálního logického myšlení, jako je analýza, syntéza, indukce, dedukce, analogie, hypotéza a další.

Metody převzaté z jiných vědních disciplín

·           mají v KRA velmi široké uplatnění. Vzhledem k rozvoji vědeckého poznání se jejich rozsah stále rozšiřuje. Neexistuje téměř vědní disciplína, která by nemohla sloužit k odhalování vyšetřování a prevenci tr. č. Mnohé metody se uplatní velice často, jako je např. matematika, fyzika, chemie, biologie. Na matematických a kybernetických metodách je založena aplikace počítačové techniky. Velmi často se v KRA využívají fyzické, fyzicko-chemické a chemické, které slouží ke zkoumání věcných důkazů. Od počátku KRA se využívala mikroskopie, fotografie, neviditelné záření a postupně k nim přibývala chromatografie, gamagrafe.

Specifické krim. metody

·           jsou metody, které vznikly v rámci KRA a slouží především jejím potřebám. Těchto metod je velké množství a mají velmi široké uplatnění. Některé se uplatní při dílčích operacích zviditelnění (daktyloskopické stopy), jiné se vztahují na kompletní úkon (experiment) anebo na celý proces vyšetřování tr. č. (vyšetřovací verze). Relativně samostatnou skupinou jsou kriminalisticko-technické metody (balistika, mechanoskopie), jsou využívány především znalci a krim. techniky. Jako strukturálně kriminalistické jsou označovány metody, které představují strukturu a posloupnost typických činností vyšetřovatele. Zahrnují proces získání informace, přetváření a způsob jejich využívání v praxi. Mezi ně řadíme plánování, vyšetřovací verze, výslech, rekognice a další úkony.

·           zevšeobecňování poznatků z praxe

·           přizpůsobování a přetváření poznatku jiných věd

Přípustnost metod krim. praktické činnosti (pozn. orgán činný v trestním řízení)

krim. metody jsou aplikovány v citlivé oblasti spol. života. Na jedné straně se očekává vysoká efektivnost, protože chrání společnost před zločiny, na druhé straně však může být spojena s riziky pro občanská práva a svobody.

Na druhy metod jsou kladeny různé požadavky:

o           musí respektovat obecné principy, na nichž je vybudována činnost stát. orgánů v demokratickém právním státě. Stěžejními zásadami je humanismus, respektování lidských práv…

o           musí vést k poznání a dokázání pravdy. Pro trest. řízení platí 3 specifické zásady:

§           zásada aktivnosti – vyžaduje, aby OČTŘ nevyčkávali pasivních podmětů, ale aby z úřední povinnosti a vlastní iniciativy vyhledávali i skryté tr. č.

§           zásada objektivnosti – znamená, že proces vyšetřování nesmí být subjektivně ovlivňován a musí směřovat  ke zjištění skutečného stavu. Činnost OČTŘ tedy nesmí být ovlivňována a úřední postup musí být řádně dokumentován

§           zásada rychlosti – platí, že stopy s přibývajícím časem ztrácejí na informační hodnotě, a proto je třeba je rychle zadokumentovat, neboť může dojít ke ztrátě důkazů

o           musí být v přísném souladu se zákonem. Činnost OČTŘ musí být vyvíjena na práv. základě. Výslovnou práv. úpravu vyžadují krim. metody, které zasahují do občanských práv a svobod

·           za přípustné považujeme jenom ty metody, které splňují tyto další požadavky:

o           respektují základní zásady trest. řízení

o           nejsou právními předpisy výslovně zakázány

o           jsou způsobilé vést ke zjištění pravdy

o           jsou prověřitelné jinými krim. metodami

o           mají přísně vědecký charakter

Některé obecně poznávací metody

Pozorování

·           je záměrné, plánovité, cílevědomé vnímání za účelem prozkoumání jevů nebo předmětů. V krim. praxi je základní a nejrozšířenější empirickou (ze zkušenosti) metodou poznání.

o           záměrností se pozorování liší od pouhého bezděčného vnímání. Pozorovatel vědomě obrací svou pozornost na určitý objekt a snaží se svými smysly tento objekt kontaktovat.

o           plánovitost spočívá v tom, že pozorovatel vybírá vhodné objektivní podmínky, stanoví si určitou posloupnost a časový program pozorování a obstará si vhodné pomůcky.

o           cílevědomost znamená, že z nesmírného množství faktů, které nás obklopují vybíráme ty, které jsou kriminalisticky relevantní. Cílevědomost má tedy zabránit nebezpečí přehlcení fakty.

·           pozorování v sobě zahrnuje jak smyslovou, tak i racionální složku poznání. Hlavním požadavkem je přesnost, věrnost, objektivnost. Pozorování má být soustavné, soustředěné na vybrané relevantní vlastnosti a pokud možno opakované. Opakovanost zmenšuje pravděpodobnost chybného vjemu vlivem nahodilých okolností. Je-li to možné, mají být variovány podmínky pozorování. V závěru pozorování musí dojít ke zhodnocení.

Srovnávání

·           je současné vzájemné zkoumání a hodnocení objektů, jehož cílem je nalezení shodných nebo rozdílných vlastností. Ve srovnávání je nemyslitelná v kriminalistice např. identifikace, evidence, zkoumání způsobu spáchání tr. č. apod. Při srovnávání se nejprve vydělují jednotlivé stránky nebo rysy objektu, až lze dospět k poznání celého komplexu vlastností a celého jevu v jeho podstatě. Na principu srovnávání je ke KRA založena řada přístrojů a aparatur.

Měření

·           je druhem srovnávání, měřit lze pouze takové vlastnosti, které jsou kvantifikovatelné. Takovým vlastnostmi je např. hmotnost, délka, doba trvání, teplota, rychlost. Při měření se porovnávají sledované veličiny s ustálenou mírou.

Popisování

·           je to vyjádření charakteristických znaků zkoumaných objektů. Je to způsob, kterým se zachycuje stav objektivní reality za účelem uchování informace pro budoucí využití. Smyslově vnímaný obraz se popisováním přenáší do slovního signálu a ten se zpravidla fixuje na hmotném nosiči. Rozeznáváme 2 formy popisování v krim. praxi:

o           systematický popis je vázán na dodržení předem dodržených pravidel a jako příklad může sloužit úřední popis osoby zachycený do krim. evidence

o           volný popis není předem stanoven, děje se v přirozené řeči a jako př. může  sloužit laický popis osoby

Experiment

·           je to metoda zkoumání jevů objektivní reality a jejich souvislostí v podmínkách kontrolovaných a účelově měněných pozorovatelem. Experimentátor aktivně zasahuje do objektivní reality a uchovává si kontrolu nad probíhajícími procesy. Experiment má rysy shodné s pozorováním, srovnáváním, měřením. Je však citlivějším a efektivnějším faktorem poznávání a liší se však od nich těmito znaky:

o           experiment má aktivnější úlohu, vědomě zasahuje do pozorovaného jevu, mění podmínky jeho průběhu

o           umožňuje opakovat pozorování jevů ve shodných či různých podmínkách

o           umožňuje zkoumat jevy v přirozených podmínkách, které probíhají příliš rychle nebo pomalu tím, že je zpomalí nebo zrychlí

o           umožňuje zkoumat jevy v čisté podobě

o           umožňuje oddělit jen určité stránky jevu, dílčí vlastnosti

Modelování

·           je to zkoumání reálných objektů pomocí jiných zpravidla uměle vytvořených objektů, v nichž jsou vyjádřeny pouze vybrané vlastnosti, stránky a vztahy originálního objektu. Model je mezičlánkem mezi realitou a představou o realitě. Je založen na analogii. Teorie modelování je široce rozpracována.V kriminalisticko-praktické činnosti se využívají jenom některé jednodušší způsoby. Tradičně se využívají modely ve formě grafů a vzorců. Využívá se rovněž metoda skládaného portrétu